Na periférii (v okrajových partiích, na obvodu) větších tornád mohou občas vznikat rozměrově drobnější, nicméně destruktivním potenciálem významné tzv. sekundární savé víry. Jejich doba života bývá řádově v sekundách, čímž se zemského povrchu dotýkají jen velmi krátce a jimi zasažená oblast bývá malá, silně ohraničená. Právě jejich přítomností se vysvětlují místně značně proměnlivé škody - například z domku je stržena střecha, zatímco o pár metrů vedle stojící skleník zůstane netknutý. Slovo savý vyjadřuje jejich další význačnou vlastnost - výrazný savý efekt (směrem vzhůru).

S konceptem sekundárních savých vírů přišel v sedmdesátých letech dvacátého století profesor Fujita (tentýž, po kterém je pojmenována Fujitova stupnice síly tornád). Na jejich existenci usuzoval na základě podrobných analýz škod, způsobených tornády. Sekundární savé víry byly později potvrzeny jak laboratorním modelováním tornád, tak na filmových záběrech. Zde je Fujitův model struktury tornáda se sekundárními savými víry:

Na našem území jsme na existenci sekundárních savých vírů začali poprvé usuzovat při výskytu "Rokycanského tornáda" v roce 1997, jednoznačně prokázané však byly až na unikátním videozáznamu tornáda nad Velkou Pasekou v Posázaví ze dne 31.5.2001, pořízených panem Kamilem Volkem z Chřenovic.