Tornáda ...a jevy příbuzné na území České republiky

V době, do které se nyní vydáváme, bylo (téměř) vše u nás psáno latinsky. Tudíž při práci s texty přeloženými do češtiny je nutné být velmi obezřetný, neb český, dříve hojně používaný termín smršť může znamenat jak tornádo či trombu, tak jakýkoliv obecně silný vítr. Podobná nejednoznačnost platí i pro novodobé významy latinského slova "turbo" a jeho odvozenin. Sám latinu neznám, nicméně s využitím internetových zdrojů (a na základě rozboru kolegy André Simona z SHMÚ) lze tyto významy stručně shrnout následovně: TURBO - 1. tornádo, jakýkoliv vír (vzdušný, vodní); 2. jakýkoliv vířivý (rotující) pohyb; 3. rozházet, vnést nepořádek, rozrušit; 4. vichřice, smršť, bouřka; 5. kotouč, kolo, vřeteno; 6. silné vymrštění, síla. Různé odvozeniny (turbare, turbatum, turbatio, turbidis, ...) vyjadřují odvozeniny od výše uvedených výrazů. Toto jsou však novodobé významy a je otázkou, jaký byl přesně význam tohoto slova a jeho odvozenin v době raného středověku, resp. jak jej chápali různí překladatelé (kteří navíc většinou neměli to, co bychom dnes nazvali meteorologickým vzděláním).

Co se skrývá za titulem "Pokračovatelé Kosmovi" je nemožné v krátkosti na těchto stránkách vysvětlit (jedná se o více pramenů či autorů); zvídavé čtenáře odkazuji na stejnojmennou publikaci, která vyšla v nakladatelství Svoboda v Praze v roce 1974 (a je k zapůjčení v knihovnách). Určitou nápovědou by mohly být ilustrace kronik - jelikož však většina dochovaných kronik je mladším přepisem originálů, mohou být i tyto případné původní ilustrace buď zkresleny nebo zcela vynechány. Nicméně se v rámci možností pokusíme časem získat fotokopie (resp. skeny) co nejstarších dochovaných verzí. Bohužel například "Kosmova kronika" se však v originále nedochovala...

L.p. 1144 dne 14. května, totiž v samý den letnic strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíselné množství lidu ji viděli. Nebo kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest od jmenovaných osob černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijíti k dotčenému místu, bylo mu viděti jíti naproti s vrcholu nebes znamení, na spůsob třistranu velmi se skvoucího podivně špičatěné, které přemohši nevýslovnou obludu vrazilo ji až do vnitřku země. Po nějaké pak přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nežli tma a prudším ještě vírem na tentýž spůsob od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na spůsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo. A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, s pokrytýma očima odešli; nemohliť zírati na tuto obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a vytrhané chrasti povrchu oči jejich obtížnosti činilo.

Letopisy Hradištsko-Opatovické. Ed. J. Emler, Prameny dějin českých, FRB II.,2, Praha 1875, str. 398

1144 Anno 1144, II Iddus Maii, videlicet in ipsa die pentecostes, nimis horribile et nostre etati inauditum apparuit monstrum iuxta castra ducis Ottonis, intuente et aliis quam pluribus proceribus necnon et innumerabili populi multitudine. Nam circa meridiem magna serenitate existente visa est a prefatis personis atra columna ascendere a terra usque ad sumitatem nubium, in cuius circuitu rotabatur impetus turbinis. Cumque niteretur ad prenoctatum locum pervenire, visum est a celi fastigio triangulum signum nimii candoris et miri acuminis sibi obviam venire, quod preculso infando monstro trasid id usque ad ima terre. Facto autem intervallo quasi unius hore iterum visa est alia columna tenebris densior et impetu turbinis validior eodem modo se a terra elavare, contra quam denuo eterum signum in modum splendidissime zone, in cuius medietate signum sancte crucis videbatur apparens, mira celeritate eam pertusit et usque ad superficiem terre pressit. Cumque ex militibus quidam audacter causa contemplandi accessissent, obvolutis obtulibus discesserunt, non enim valebant materiem tanti monstri intueri, sabulo et minutis lapillis circa faciem eorum rotantibus et evulsis fruticibus aciem oculorum eorum prepedientibus. 

Annales Gradicenses et Opatovicenses. FRB II.,2, 1875, p.398

V podstatě s jistotou lze tvrdit, že autor zde popisuje vývoj tornáda, kdy proti sobě zdánlivě vyráží od země prašný vír, zatímco shora, ze spodní základny bouře, se směrem dolů vyvíjí kondenzační chobot (či nálevka), který pak shora vnikne do prašného víru ("protne jej"). Trochu nejasný je úvod, kdy autor mluví o tom, že "když bylo velmi jasno" ... od země až nahoru k oblakům". Možná že tím "velmi jasno" měl na mysli dobrou dohlednost nebo dostatek světla? Každopádně je zde popsán vývoj dvou po sobě jdoucích tornád a taktéž vůbec první písemně doložený pokus o "storm chasing" v podání chrabrých českých rytířů :-))